Jirous Ivan Martin

Ivan Martin Jirous se narodil se 23. září 1944 v Humpolci v rodině berního úředníka.

Jeho první ženou byla Věra Jirousová, historička umění a básnířka, druhá žena je malířka Juliána Jirousová.

Český básník, výtvarný teoretik a kritik, publicista, autor pohádek pro děti.

Významný představitel a historik hudebního a uměleckého undergroundu.
Autor básnických sbírek buřičské a nevšední noty, inspirovaných mj. autentickými zážitky z vězení a tvorbou Egona Bondyho.

Po maturitě na SVVŠ v Humpolci (1962) pracoval rok jako topič a stavební dělník.

Od r. 1963 studoval dějiny umění na filozofické fakultě Univerzity Karlovy a působil jako spoluorganizátor a teoretik neoficiálního výtvarně-literárního seskupení tzv. Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu.
Koncem 6O. let byl externím spolupracovníkem časopisu Výtvarná práce, Divadlo aj., kde otiskoval především studie o výtvarném umění a hudbě.
Později přispíval články, recenzemi a polemikami do samizdatových časopisů Vokno, Revolver Revue, Dialogy, Moravská čítanka aj.
Od roku 1967 spolupracoval s rockovou hudební skupinou THE PRIMITIVES GROUP.

Od roku 1969 umělecký vedoucí rockové skupiny THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE a v souvislosti s tím působil v 70. a 80. letech jako přední český ideolog a organizátor hnutí undergroundu.

Uspořádal řadu ilegálních či pololegálních koncertů, výstav a dva FESTIVALY DRUHÉ KULTURY 1. byl v r. 1974 v Postupicích
2. byl v r. 1976 v Bojanovicích.

Od začátku 70. let pracoval jako noční hlídač a pomocný dělník.
Od roku 1976 většinou bez stálého pracovního poměru.
V roce 1977 podepsal základní dokument Charty 77.
Za svou činnost byl v této době pětkrát soudně trestán, většinou podle paragrafu 202 – výtržnictví. Ve vězení strávil celkem osm a půl roku.
Poslední trest mu prezident republiky prominul.
Po listopadu 1998 je ve svobodném povolání.

Tvorba:
Od roku 1976 publikoval také v různých časopisech exilových.
Jeho stěžejní historiografická práce "Zpráva o třetím českém hudebním obrození" vyšla ve Svědectví (Paříž 1976).
Práci "Pravdivý příběh Plastic People" vydal na pokračování vídeňský časopis Paternoster a v roce 1991 Studentské listy.
"Magorův Jeruzalém" vyšel 1990 v časopise Most.
"Magorův soumrak" v časopisech Paternoster a Revolver Revue.
V samizdatu publikoval např. sbírky
"Magorův ranní zpěv" (1975)
"Magorova krabička" (1979)
"Mládí nevykouřené" (1980)
"Magorova labutí píseň" (1985)
"Magor dětem" (1986).
Uspořádal také dvě samizdatové antologie poezie:
* "Egonu Bondymu k 45. narozeninám – Invalidní sourozenci"(1975)
* "Peťákovi" (1975)

V roce 1977 byl pro něj uspořádán sborník poezie "Nějakej vodnatelnej papírovej člověk".
Jako literární postava vystupuje Jirous v řadě děl Egona Bondyho.